Kam: Jižní Amerika
Kdy: 9.2. až 11.3.2013

Výlet začal 9.2.2013 ve 14:40 na letišti na Ruzyni v letadle do Frankfurtu  a první přesun na kontinent Jižní Ameriky skončil druhý den v 9 ráno tamního času v Brazilii v Puerto Iguazú. Naš hotel byl v Argentině (stále ve stejném městě), tak na celnici jsem dostal první Argentinské razítko. Nechali jsme věci v hotelu a jeli nazpět do Brazilie k vodopadům (zisk druhého Brazilského razítka – první na letišti). Věčer zpět do hotelu do Argentiny – druhé Argentinské razítko.

3. den 11.2. 2013 celý den to bylo u vodopádů z různých míst z Argentinské strany,  „Ďáblův chřtán“ – po kilometr dlouhém kovovém chodníku nad vodopád, hodně mokrý lodní výlet na raftech  pod vodopády, procházka v národním parku mezi papoušky a mnoha druhů motýlů vedle vodopádů. Dokonce i krokodýli. Ochočení nosálové vesele luxovali odpadkové koše a kradli sušenky na stolech. Iguazu trochu komerce, ale jinak paráda.

4. den 12.2. 2013 Velmi krátký přelet (na poměry Jižní Ameriky) do hlavního města Argentiny  Buenos Aires – byla prohlídka Recoleta, italské čtvrti La Boca, prezidentský palác s balkónem, ze kterého pronášela  Evita své plamenné projevy, hned naproti mají svůj camp veterání z Malvín – anglicky Falklandy,  katedrála s ostatky generála San Martína, osvoboditele Argentiny,  večer večeře s pravým argentinským steakem.

5. den 13.2. 2013 Letadlem do malebného městečka El Calafate v argentinské části Patagonie, výlet k jezernímu ledovci Perito Moreno. Za tři a půl hodiny z 35°C do 10°C. Ledovec se sune do vody pomaleji – dva metry za den. Na ledovec ale přesto slušný výkon.

6. den 14.2. 2013 Přesun po silnici do El Chalten, výchozímu místu pro výlety v následujících dnech.

7. – 8. den 15.-16.2. 2013 Lehké treky pod Fitz Roy – túry k pověstným horám Patagonie. Viděl jsem (dík Pavlovi astronomovi) Jižní kříž. Pak jsem ještě viděl Fitz Roy. Máme tu i naši hospodu s Medlešickým ležákem.

9. den 17.2. 2013 Přejezd do Chile do Puerto Natales, poklidné městečko na břehu mořského fjordu.

10. – 12.den 18. až 20.2.2013 Torres del Paine – jeden z nejkrásnějších světových národních parků: túry kolem zdejších jezer, na vyhlídku pod Torres del Paine a k dalším vyhlášeným místům jako Salto Grande, jezero Pehoe či Grey s ledovými krami. Tak tyhle tři dny stojí za tu cestu přes půl zeměkoule.

13.den 21.2. 2013 Po silnici do Punta Arenas, města u Magalhaesova průlivu. Tu ruku na posledním snímku mám opravdu v něm namočenou.

14. den 22.3.2013 Tak dneska to byl zase malinko letecký den. Ráno v 5:30 odlet z Punta Arenas, tudíž v 3:30 vstávat. V Santiagu přestupovat a ve 14:00 jsem v Antofagastě. Jak patrno z fotek, Chilské babičky mají ráno sklony k počítačovým hrám a malí kluci klidně lítají letadlem sami.

15. den 23.2. 2013  Dneska byla exkurze do unikátní hvězdné observatoře Cerro Paranal. I pro úplného laika, který najde na obloze pouze Velký vůz a tím pádem i Severku, je to technický zážitek. A když vidíš okolo sebe ty, kteří o tom něco ví a jak je to bere, tak to je ještě větší. Okolní „krajina“ se velmi podobá té na Marsu. Aspoň tam už nemusím.

16.den 24.2.2013 Antofagasta je normální živelně se rozrůstající město v těchto zeměpisných šířkách. Pobřeží Pacifiku je ale zajímavé.

17.den 25.2.2013San Pedro de Atacama – oaza v poušti ATACAMA. Trochu je to zde vejš od mořské hladiny, ale WiFi nějak záhadně funguje i tady. Hainekena tady taky seženš a ty panoramata. No paráda.

18. – 20.den. 26.2. – 28.2. 2013 Cesta pronajatými džípy (pochopitelně s místním řidičem za volantem) přes neskutečnou sopečnou krajinu jihozápadní Bolívie v nadmořské výšce od 4 000 do 5 000 m nad mořem,  kolem různě zabarvených lagun s plameňáky, pod vulkány a zasněženými vrcholy And, se zastávkami u bahenního gejzíru, bizarních kamenů včetně slavného Kamenného stromu nebo termálního jezírka . A na závěr solná pánev Salar de Uyuni. Je to jak z jiného světa, z jiné planety. Ničím jiným, než offroadem se tam nedostaneš. Už ta celnice z Chile do Bolivie měla nám být podezřelá.

21. – 22. den 1. – 2.3. 2013  Potosí (4070 m n.m.), kdysi nejbohatší město Latinské Ameriky díky stříbrným dolům v okolních kopcích. Ten kopec, na který koukám z okna hotýlku, byl původně o 150 m vyšší. Španělé v něm našli stříbro a tak trochu ztratil na výšce. Zároveň je uvnitř provrtaný jak ementál, že je prý záhadou, proč už dávno nespadl. Je tu taky nejvýše položený pivovar na světě.

23. den 3.3. 2013  Včera byl přejezd z Potosí do La Pazu – hlavního města Bolívie ležící ve výšce 3577 m a to public busem. Atmosféru každé země vždycky lépe poznáš přes veřejný autobus nebo vlak. Včera poznávání bylo zvlášť podrobné, protože autobusu zdechl motor na předměstí La Pazu a tak posledních 20 km do hotelu jsem jel taxíkem. Není lehké na předměstí najít taxikáře, který si troufne jet do centra, natož aby věděl, kde se hotel nachází.

Z rušného La Pazu zpět do přírody. Cestou zastávka v Tiwanacu – kolébky andských kultur a pak už k jezeru Titicaca ještě z Bolivijské strany.

24. den  4.3. 2013  Výlet lodí po Titikaka (v jazyce Aymarů) – Titicaca (španělsky) na Ostrov Slunce, kde se podle legendy narodil první Inka Manco Kapac.

25. den 5.3. 2013 Poslední země výletu – Peru. Z města Puno jedeme  po jezeře Titicaca na plovoucí rákosové ostrovy indiánského kmene Uros. Trochu skanzen dávných dob. Ostrovy sice stále ještě plavou, ale už na nich trvale mnoho lidí nežije.

26. den 6.3.2013 Jede se do Cusca – výchozí bod na Machu Picchu. Už cestou je co k vidění.

Popis bude později.

27. – 28. den 7. a 8.3.2013 Z Cusca autobusem do Ollantaytambo a pak vlakem do Aguas Calientes – výchozí místo pro Machu Picchu. Všichni ho fotí za slunečného počasí. Za deště a v mraku je zajímavější.

Na zpáteční cestě zpět do Cusca ještě něco.

29.den 9.3. 2013  Celý den v  Cusco – jak praví průvodce: „nejkrásnější koloniální město Jižní Ameriky s množstvím muzeí, kouzelných náměstí, koloniálnch chrámů a jiných staveb“. Má pravdu.

30. a 31. den 10.3. – 11.3.2013  Ráno do letadla a s přestupem v Limě, Sao Paulo a Franfurktu zbylo doletět domů.