Bali 2019

Zase uběhly dva roky od posledního společného výletu do jihovýchodní Asie a tak v mírné obměně členů týmy se vyrazilo tentokrát na Bali s odbočkou na Nusa Penidu a Gili Air. K dopravě se zopakovala osvědčená dvojice přepravních společností a to pro cestu z Hradce Králové na letiště do Prahy České dráhy „národní dopravce“  a z Prahy na letiště v Denpasaru na Bali Emirates. Na Bali pak jsme využívali místního balijského průvodce Made Wirnaya, mluvícího velmi slušně česky (wirnaya@yahoo.com, m.bali-vylety.webnode.cz).

 

25. – 28.10.2019  Ubud se nachází v centru ostrova pod sopkou Agung. Najdete zde spoustu skvělých restaurací, bezpočet chrámů a svatyní  a míst k relaxaci. Místo je také známým centrem jogy na Bali. Skutečné kouzlo Ubudu je však na okrajích města, kde najdete terasovitá rýžová pole, zavlažovaná mnoha malými říčkami. Z Ubudu jsme absolvovali výlety do Pura Tirta Empul Segara Merta Sari chrámu vodního očištění s posvátnými prameny. Tirta Empul (v překladu Posvátný pramen), jejichž vznik se datuje do 10. století, jsou jedním z nejposvátnějších hinduistických míst. Každý rok sem míří věřící z celého Bali, aby očistili svého ducha i tělo, jelikož věří, že je voda z posvátného pramene zbaví všech duševních i fyzických neduhů. Další den pak k Pura Ulun Danu Beratan hinduistického vodního chrámu toho času na suchu. Mystická atmosféra  se ztrácí v náporu organizovaných zájezdů z okolních ostrovů. Vyfotit chrám bez skupinky lidí, které zajímá především vlastní selfíčko je takřka nemožné. Skoro na severním konci jsou vodopády Banyumala Twin Waterfalls. Na cestě zpět do Ubudu leží Pura Gunung Kawi  údolí hrobek králů. 

29. – 31.10.2019 Nusa Penida Ostrov vzdálený od Bali pouze 45 minut lodí byl v 18. století věznicí nebo ještě lépe trestaneckou kolonií. Byli sem do celoživotního vyhnanství posíláni trestanci a zločinci, kteří nikdy nenašli cestu zpět, jelikož jim silné mořské proudy neumožnily ostrov opustit. Tak získala Nusa Penida pověst místa obývaného vlkodlaky, démony a temnými duchy.

1. – 4.11.2019 Amed Městečko na severu, které je mnohem méně dotčené turistickým ruchem a tak si stále udržují tradiční atmosféru a styl balijského života. Odsud jsme podnikli výlety do Tirta Gangga  královské vodní zahrady, Taman Soekasada Ujung královského vodního paláce a na úpatí sopky Agung do Besakih Temple hinduistického chrámového komplexu.  Jde o duchovní centrum ostrova a nejvýznamnější památku Bali. Je též nazýván „Matka všech chrámů“. Komplex zahrnuje 23 chrámů vměstnaných na tři kilometry čtvereční.

5. – 7.11.2019 Gili Air ostrůvek ležící 50 km na východ od Bali těsně u břehů ostrova Lombok. Na průměr má 1,5 km, nenajdete zde jediný dopravní prostředek se spalovacím motorem, jedině koně s rikšou nebo kola. Vloni byl zasažen zemětřesením.

8. – 11.11.2019 Sanur je menší letovisko na jihu ostrova Bali. Přestože se jedná o část hlavního města Denpasaru, uchovává si stále svůj typický vesnický charakter. Úplně na jihu je chrám Tanah Lot a Uluwatu Temple s neuvěřitelně drzými opicemi speciálně vycvičenými na strhávání brýlí z obličeje turistů. Poslední večeře a hurá přes čtvrt zeměkoule domů.

 

Vietnam Trip 2017

Od posledního výletu uběhly dva roky jako voda a tak se stejnou partou z Thajska se vyrazilo do Vietnamu. Velitelský tým ve složení Radim – Petr za vydatné pomoci Gabči sestavil itinerář a přes prvotní služby paní Mai Duong http://www.vietnamista.cz a http://emirates.cz jsme se dopravili do prvního hotelu v Hanoi.

 

25. – 26. 10.2017 Na cestu do Prahy na letiště se použily služby ČD. Má to výhodu, že se už hned ve vlaku dají ochutnat vzorečky, od tekutin, které se vezou sebou. Zásadní doplnění ale bylo ve Duty Free Shopu na letišti. Po dvakrát šesti hodinách v letadle a asi tak pěti hodinách různého čekání na letištích (a s časovým posunem) jsme v hotelu Happy Moon Guest House v Hanoi. Jako většina domů ve Vietnamských městech má hotel asi čtyři metry na šířku, minimálně dvacet metrů do hloubky od chodníku a pět pater.  Je v historickém středu, tak se jde hned na procházku do uliček.

 

 

27.10.2017 Celý den v Hanoi. Jezero Hoan Kiem s Thap Rua Tower, Ngoc Son Temple (právě se tam fotily maturantky), přes botanickou zahradu k mauzoleu a muzeu Ho Chi Minha (zvenčí). Všude samej skutr. Na přechodech pro chodce – pokud existují – mají přednost jak motorky a auta, tak i chodci najednou dohromady, viz video. Nesmíme se  bát, jinak nepřejdeme. Za čtrnáct dní později v Saigonu už to šlo bravurně, viz video

 

 

28.10.2017 Výlet  jižně od Hanoie. 100 km = 3 hodiny jízdy. Hoa Lu u města Ninh Binh bylo v desátém století  královským sídelním městem. Moc z toho nezbylo. Následoval výlet na loďkách po Tam Coc. Veslařky sedí vzadu a pádlují nohama. Z výletu rovnou na nádraží a čekala nás noční jízda lehátkovým vlakem na sever k Čínským hranicím do Sapy.

 

 

29. a 30.10.2017 Po celonoční jízdě vlakem jsme dorazili do Lao Cai, což je výchozí bod k treku v okolí Sa Pa. První část cesty jsme jeli taxíkem. Od nádraží v Lao Cai do Sa Pa je to asi 25 km s převýšením 1400 m. Sa Pa je městečko něco jako Jánské Lázně plné hotýlků. Od suď máme trek 12 km do Lao Chai, kde máme zamluvený nocleh v jednom z mnoha homestay. Normálně by to byla brnkačka, ale v hustém dešti po rozbahněných jílovitých cestičkách to bylo trochu těžší. Druhý den se počasí umoudřilo. Nazpět do Sa Pa nás dopravil zase taxík. Odpoledne jsme odjeli zpět do Hanoie lehobusem. To je autobus, ve kterém jsou ve třech řadách do patra pololehátka. Kdyby to nebylo projektované na rozměry Vietnamců, tak by to bylo možná pohodlné. Prý to jezdí přes celý Vietnam. 

 

31.10. a 1.11.2017 Odjezd taxíkem do Halong. Tady byl dvoudenní výlet na lodi ve světoznámé zátoce s kamennými kulisami útesů vyčnívajícíma z moře a plovoucí perlovou farmou. Všechno má svoji druhou stranu: v zátoce je přes noc nespočet lodí, ze kterých všechen tekutý odpad končí v moři a motory lodiček místních rybářů – prodavačů blafou snad i ve tři ráno. Ale je to tam při západu slunce hezký. Catering na naši lodi byl luxusní.

 

2. a 3.11.2017 Letadlem Hanoi – Hue. Je to bývalé hlavní město Vietnamu, kde žili vietnamští císaři. V restauracích opět bylo vidět kulinářské umění Vietnamců a spousta krásných žen …..

 

4. – 7.11.2017 Ráno odjíždíme přes Da Nang do Hoi An. Je to historické městečko ve středu Vietnamu na řece Thu Bon, které od 16. století bylo nejvýznamnějším přístavem pro celou oblast nejen dnešního středního Vietnamu, ale i Laosu, Kambodže a části Thajska. Tím, že se zde sjížděli nejen asijští, ale i evropští obchodníci, stavební ráz uliček je jedinečný. Čekala nás tady mokřejší část výletu. Už ze zpráv jsme věděli, že přes tuto část Vietnamu se přehnal tajfun a následující vydatné deště zvedly hladinu všech řek. A tak historická část Hoi Anu se stala Benátkami. Hned se našli Vietnamští gondoliéři a za 30 $ ochotně s vámi projížděli zatopené ulice. Televize BBC to pak uváděla jako reportáž z evakuace turistů z hotýlků. Po rozloučení s kuchařkou odlétáme z Da Nangu do Ho Či Minova města, po staru Saigonu. 

 

7.11.2017 Odpoledne přilétáme do Ho Čhi Minova města. Hotýlek je zase hezky na výšku. Večerní procházka je zakončena večeří. Večer náš hotýlek svítí hezky barevně. Máme červené patro, v televizi program byl taky červený. Bylo přece 7. listopadu.

 

8.11.2017 Lodní výlet po řece v deltě Mekongu. Krokodýlové už v ní volně neplavou. Aby turisti měli pocit, mají je v betonovém bazénku a za 10 000 VND dostanete na klacek kus masa ke krmení. Cvaknout umí velmi rychle.

 

9.11.2017 Exkurze do skanzenu partyzánů Vietkongu Chu Chi Tunnels. Můžete si tady zastřílet i ze skutečných zbraní té doby (mimo tedy toho tanku).

 

Dál v městečku Tay Ninh jsme navštívili Cao Dai Temple. Je to hlavní svatostánek kaodaistické církve. Kaodaismus je značně extravagantní náboženství, o čem svědčí i tento její pestrobarevný chrám.

 

10. až 15. 11.2017 Závěrečná třešnička na dortu – šest dní relax na ostrově Phu Quoc.

 

15. až 17.11.2017 S jednodenní pauzou v Hanoi zpět domů.

 

Thajsko – Kambodža

25.10. – 28.10.2015 Cesta do Thajska a Kambodže začala v Hradci na nádraží. K cestě na Ruzyň jsme použili ČD. Jako bonus v ceně jízdenky je odvoz z hlavního nádraží na letiště, tak proč ne.

Pak už to bylo s Emirates přes Dubai za 15 hodin do Bangkoku. Taxikář hotel našel na první pokus.

20151026_093107

Khaosan (bangkokská stodolní) byla o dvě ulice od nás, tak jsme do Thajska vstoupili velmi rychle hned první večer. Jet lodním autobusem po Chiao Phraya  stojí za to. Že i v desetimilionovém Bangkoku se může najít na půl dne ticho a klid, dokazuje  Ancient City – Thajsko v malém.

 

 

29.10. – 31.10.2015 Letadlem do Kambodže. Za necelou hodinku s Air Asia a pak stylovým taxíkem jsme byli v Siem Reapu. Na sever od města se rozkládá historický komplex Angor s bombastickým chrámem Angor Vat. Nádhera, co všechno člověk je schopen vytvořit a taky zničit.

 

1.11.2015 Kampong Phluk – vesnice na vodě. Kdyby o tom věděl Noe, tak se netrápí s Archou.

 

2.11. – 4.11.2015 Taxíkem do Phnom Penhu. Taxík byl malý, kufry se už do něj nevešly. Nevíme čím jely za námi, každopádně večer byly zase s námi. Některé dveře nešly u něho otevřít, jiné se zase otevíraly za jízdy sami. Zastávka na cestě u „motorestu“ byla pro taxík likvidační, už nenastartoval.

 

5.11. – 7.11.2015 Dolu na jih do Sihanukville. Tři dny u moře na Otres Beach s výletem na ostrov Koh Rong.

 

8.11. – 13.11.2015 Zpátky do Thajska, tentokrát po silnici a po vodě na ostrov Koh Chang. Tady bych rok vydržel. I na to Thajský pivo bych si možná zvykl.

 

14.11. – 15.11.2015 Pattaya – město u moře s rozvinutým sexuálním průmyslem, kde slyšíte víc ruštinu než ostatní jazyky. Ale jinak hezký. Den strávený v botanickozábavném parku Non Nooch byl přijemný.

 

 

16.11. – 17.11.2015 Jsme zpět v Bangkoku. Hotel Rambuttri Village Plaza stále stojí. Předposlední den zbývá na Grand Palace a Wat Pho.

 

 

 

 

 

 

Pravý dolní roh zeměkoule – New Zealand

22.12.2014 Tak zas mám zabalíno a hurá na Ruzyň

24.12.2014 Auckland

Po mezipřistání s noclehem v Dubai a vítáním Santa Clausem v Melbourne jsme dorazili do Aucklandu. Štědrý den s teplotou +25°C v kraťasech a tričku jsem ještě nezažil.

 

25.12.2014 Rotorua

Park Waiotapu – asi v podzemí je opravdu horko. Malinko to připomíná sedimentační nádrže na Ostravsku. Folklorní představení Kapa Haka bylo završeno v ceně vstupného večeří typu All you  can eat.

 

26.12.2014 Kauri Park a Hobitín

První procházka po „Novozélandském lese“ přinesl poznatek, že kapradí může být i vyšší než ty (většinou třikrát). Návštěva u Hobbitů zas poznatek, že lidských národ je v podstatě hravý.

 

27.12.2014 Waitomo Caves

Podzemní Black water rafting vypadá tak, že si oblékneš neoprénový obleček, sedneš si do nafouknuté duše od kola náklaďáku a necháš se unášet podzemní řekou jeskyní. Voda má deset stupňů, ale je to tak krásný, že ti to nevadí.

 

28.12.2014 NP Tongariro

Mt.Ruapehu zrovna moc nesoptila, tak byla příležitost se tam projít. Na poslední fotce idylka z kempu. Jedna rada: nikdy si nepřehazujte k usušení tričko přes roští vedle stanu, už ho nikdy kvůli trní nesundáte.

 

29.12.2014 Wellington

Tak tady bych mohl bydlet, nádherné město. Jeden příklad: u nás nejkrásnější pozemky nad městem se rozprodají na parcely pro „bydlení“, tady mají nad městem botanickou zahradu pro všechny.

 

30.12.2014  Poslední den na severním ostrově

Cricket, pták Kiwi a režiser Peter Jackson – to je New Zealand

 

31.12.2014 Jižní ostrov – Picton

Přes Cookův průliv trajektem na jižní ostrov, i tady občas prší.

 

1.1.2015 Kaikoura

Novoroční procházka po The Kaikoura Peninsula Walkway byla nádherná, tučnáci vydejchávali silvestrovskou opici.

 

2.1.2015 West Coast

Z východního na západní pobřeží

 

3.1.2015 Po západním pobřeží k ledovcům

Hokitika, hlavní město zlaté horečky v 19. století. Prý ještě v okolí jsou nějaké zbytky. Pak byla procházka k ledovci Fox, kvapem mizí. Večer na pláži Tasmanova moře byl víc než romantický.

 

4.1.2015 Queenstown

99% mostů jsou široké na jeden pruh, kupodivu všichni se na ně vejdou. Cestou dál do Queenstownu bylo ještě několik pláží.

 

5.1.2015 Queenstown

 

6.1.2015 Routeburn track 1. den

Krásné tři dny v NP Mt. Aspiring a Fiordland. První den byl procházkový do Roteburn Flats Hut.

 

7.1.2015 Routeburn track 2. den

Druhý den do Howden Hut byl taky  procházkový, ale 22 km

 

8.1.2015 Routeburn track 3. den

Do The Divide to bylo už jenom kousek, tak bylo ještě několik km okolo Lake Howden a nahoru na Key Summit.

 

9.1.2015 Milford Sound

Výlet lodí po fjordu s delfíny a všudepřítomnými mouchami Sandfly.

 

10.1.2015 Den na úplném jihu NZ

Další důkaz, jak Novozélanďané jsou ulítlí na lavičky. Slope Point je nejjižnější konec Nového Zélandu. Podle mě nic dál na pravém dolním rohu zeměkoule není.

 

11.1.2015 Dunedin

Město čokoládovny Cadbury, university, krásného nádraží a náměstí Octagon. Platí zde zákaz postavit stavbu vyšší než věže kostelů – tak tu nejsou mrakodrapy.

 

12.1.2015 Mt. Cook

 

 

13.1.2015 Christchurch

Od 22.2.2011 moc ze středu města nezbylo

 

14.1.2015 Všechno jednou musí skončit, aby jiné zas mohlo začít

Tak kam teď?

 

 

 

 

Jižní Amerika 2013

Kam: Jižní Amerika
Kdy: 9.2. až 11.3.2013

Výlet začal 9.2.2013 ve 14:40 na letišti na Ruzyni v letadle do Frankfurtu  a první přesun na kontinent Jižní Ameriky skončil druhý den v 9 ráno tamního času v Brazilii v Puerto Iguazú. Naš hotel byl v Argentině (stále ve stejném městě), tak na celnici jsem dostal první Argentinské razítko. Nechali jsme věci v hotelu a jeli nazpět do Brazilie k vodopadům (zisk druhého Brazilského razítka – první na letišti). Věčer zpět do hotelu do Argentiny – druhé Argentinské razítko.

3. den 11.2. 2013 celý den to bylo u vodopádů z různých míst z Argentinské strany,  „Ďáblův chřtán“ – po kilometr dlouhém kovovém chodníku nad vodopád, hodně mokrý lodní výlet na raftech  pod vodopády, procházka v národním parku mezi papoušky a mnoha druhů motýlů vedle vodopádů. Dokonce i krokodýli. Ochočení nosálové vesele luxovali odpadkové koše a kradli sušenky na stolech. Iguazu trochu komerce, ale jinak paráda.

 

4. den 12.2. 2013 Velmi krátký přelet (na poměry Jižní Ameriky) do hlavního města Argentiny  Buenos Aires – byla prohlídka Recoleta, italské čtvrti La Boca, prezidentský palác s balkónem, ze kterého pronášela  Evita své plamenné projevy, hned naproti mají svůj camp veterání z Malvín – anglicky Falklandy,  katedrála s ostatky generála San Martína, osvoboditele Argentiny,  večer večeře s pravým argentinským steakem.

 

5. den 13.2. 2013 Letadlem do malebného městečka El Calafate v argentinské části Patagonie, výlet k jezernímu ledovci Perito Moreno. Za tři a půl hodiny z 35°C do 10°C. Ledovec se sune do vody pomaleji – dva metry za den. Na ledovec ale přesto slušný výkon.

 

6. den 14.2. 2013 Přesun po silnici do El Chalten, výchozímu místu pro výlety v následujících dnech.

7. – 8. den 15.-16.2. 2013 Lehké treky pod Fitz Roy – túry k pověstným horám Patagonie. Viděl jsem (dík Pavlovi astronomovi) Jižní kříž. Pak jsem ještě viděl Fitz Roy. Máme tu i naši hospodu s Medlešickým ležákem.

 

9. den 17.2. 2013 Přejezd do Chile do Puerto Natales, poklidné městečko na břehu mořského fjordu.

10. – 12.den 18. až 20.2.2013 Torres del Paine – jeden z nejkrásnějších světových národních parků: túry kolem zdejších jezer, na vyhlídku pod Torres del Paine a k dalším vyhlášeným místům jako Salto Grande, jezero Pehoe či Grey s ledovými krami. Tak tyhle tři dny stojí za tu cestu přes půl zeměkoule.

 

13.den 21.2. 2013 Po silnici do Punta Arenas, města u Magalhaesova průlivu. Tu ruku na posledním snímku mám opravdu v něm namočenou.

 

14. den 22.3.2013 Tak dneska to byl zase malinko letecký den. Ráno v 5:30 odlet z Punta Arenas, tudíž v 3:30 vstávat. V Santiagu přestupovat a ve 14:00 jsem v Antofagastě. Jak patrno z fotek, Chilské babičky mají ráno sklony k počítačovým hrám a malí kluci klidně lítají letadlem sami.

 

 

15. den 23.2. 2013  Dneska byla exkurze do unikátní hvězdné observatoře Cerro Paranal. I pro úplného laika, který najde na obloze pouze Velký vůz a tím pádem i Severku, je to technický zážitek. A když vidíš okolo sebe ty, kteří o tom něco ví a jak je to bere, tak to je ještě větší. Okolní „krajina“ se velmi podobá té na Marsu. Aspoň tam už nemusím.

 

16.den 24.2.2013 Antofagasta je normální živelně se rozrůstající město v těchto zeměpisných šířkách. Pobřeží Pacifiku je ale zajímavé.

 

17.den 25.2.2013San Pedro de Atacama – oaza v poušti ATACAMA. Trochu je to zde vejš od mořské hladiny, ale WiFi nějak záhadně funguje i tady. Hainekena tady taky seženš a ty panoramata. No paráda.

 

18. – 20.den. 26.2. – 28.2. 2013 Cesta pronajatými džípy (pochopitelně s místním řidičem za volantem) přes neskutečnou sopečnou krajinu jihozápadní Bolívie v nadmořské výšce od 4 000 do 5 000 m nad mořem,  kolem různě zabarvených lagun s plameňáky, pod vulkány a zasněženými vrcholy And, se zastávkami u bahenního gejzíru, bizarních kamenů včetně slavného Kamenného stromu nebo termálního jezírka . A na závěr solná pánev Salar de Uyuni. Je to jak z jiného světa, z jiné planety. Ničím jiným, než offroadem se tam nedostaneš. Už ta celnice z Chile do Bolivie měla nám být podezřelá.

 

21. – 22. den 1. – 2.3. 2013  Potosí (4070 m n.m.), kdysi nejbohatší město Latinské Ameriky díky stříbrným dolům v okolních kopcích. Ten kopec, na který koukám z okna hotýlku, byl původně o 150 m vyšší. Španělé v něm našli stříbro a tak trochu ztratil na výšce. Zároveň je uvnitř provrtaný jak ementál, že je prý záhadou, proč už dávno nespadl. Je tu taky nejvýše položený pivovar na světě.

 

23. den 3.3. 2013  Včera byl přejezd z Potosí do La Pazu – hlavního města Bolívie ležící ve výšce 3577 m a to public busem. Atmosféru každé země vždycky lépe poznáš přes veřejný autobus nebo vlak. Včera poznávání bylo zvlášť podrobné, protože autobusu zdechl motor na předměstí La Pazu a tak posledních 20 km do hotelu jsem jel taxíkem. Není lehké na předměstí najít taxikáře, který si troufne jet do centra, natož aby věděl, kde se hotel nachází.

 

 

Z rušného La Pazu zpět do přírody. Cestou zastávka v Tiwanacu – kolébky andských kultur a pak už k jezeru Titicaca ještě z Bolivijské strany.

 

 

24. den  4.3. 2013  Výlet lodí po Titikaka (v jazyce Aymarů) – Titicaca (španělsky) na Ostrov Slunce, kde se podle legendy narodil první Inka Manco Kapac.

 

 

25. den 5.3. 2013 Poslední země výletu – Peru. Z města Puno jedeme  po jezeře Titicaca na plovoucí rákosové ostrovy indiánského kmene Uros. Trochu skanzen dávných dob. Ostrovy sice stále ještě plavou, ale už na nich trvale mnoho lidí nežije.